Přineseme svá srdíčka
na dlani
reflexe
Toto slibují Depresivní
děti v úvodu inscenace Milostný
dopis ženě, kterou nemilujeme. Jak už to tak u mužů ale bývá, ve
skutečnosti přichází s nabídkou trochu jiného orgánu.
Býk, jelen, motýl, netopýr, medvěd. Skupina samečků, která v přes
dvě hodiny trvajícím představení odvypráví svůj netradiční příběh o Konvalince
(single ženě po třicítce). Diváci jsou možná tak trochu frustrováni, jelikož to
asi není to, co všichni očekávali. V začátku představení nám sice vtipně
samečci popisují, jak vypadá byt třicetileté single ženy, posléze však přechází
k smrtelně dlouhé sekvenci inzerátů, kde se seznamujeme s Konvalinkou.
S tou si následně každý z udatných online lovců dopisuje, tedy až na
medvěda, který bojuje s počítačovou negramotností. Tímto započíná reality
show s jediným účelem. Dostat se s Konvalinkou co nejdále a stát se
tak králem.
Celé představení mělo několik konců, soudě alespoň dle
diváckého potlesku. Opravdový závěr nastal však interaktivní částí s diváky,
kdy samečci vytahují přítomné ženy na jeviště a přesvědčují je, ať jsou jejich
Konvalinkami a něco jim řeknou do mikrofonu. Jejich „prošení“ je však
nekompromisní. Osobně jsem měla to „štěstí“ býti první Konvalinkou, třikrát
jsem odmítla a na jeviště jsem byla téměř dovlečena. Možná je to jeden ze
způsobů, jakým samečci chtějí dotvořit nelichotivý obraz ženy a po tomto náporu
věří, že žena bude stejně nelichotivě reagovat. U mě se zadařilo. Po dotazech, jak
bych v online komunikaci na jejich dvoření odpovídala, jsem pronesla: „Já
bych vám ani neodpověděla“.
Depresivním dětem se rozhodně nedá upřít smysl pro humor a
nápaditost. Nicméně kombinace nucené interakce s hledištěm a nesnesitelné délky
představení z celé inscenace tvoří svým způsobem - v kombinaci s názvem souboru - také svého druhu inzerát. „Deprese snadno a
rychle. Vlastně, velmi pomalu“.
Henrietta Ctiborová
Žádné komentáře:
Okomentovat